(Stýblo, 07.08.2007, basne)
Tak, jako vítr si s uschlými listy hraje ve vzduchu
Jako ryba mlátící sebou na suchu
Uvadá touha a ochota čekat až zase nadejde ten slunný den
Kdy přijde ke mně opět pán s obrazem
Tváří v něm velmi známou a jemnou
Že nestačím ani jedním okem mrknout
Ale má hlava vzpírá se čekání a cosi v dálku mysl pohání
Není to však touha, ale jen žel, který chce být jinak odměněn.
Mysl trvá však stále na obrazu
A ten ne a ne opustit mou hlavu
Žel však žádá odplatu
A tak je čas na menší útěchu