(Lucie Teru, 08.08.2007, basne)
Poprvé ji uviděl
když vystupovala
z toho pěknýho bouráku
(se závistí se otočil)
- její nohy -
nešlo zapomenout
budil se hrůzou
že je už nikdy neuvidí
Po večerech
sedával v oblíbené hospůdce
a psával
na pivní tácky
- neodeslané dopisy
Začínaly vždy stejně
"VRAŤ SE"
Jednou
(bylo to kolem půlnoci
- zrovna odbíjely hodiny
na věží protějšího kostela)
prošla kolem oken
Podvědomým pohybem
si prohrábla vlasy
a z ničeho nic
se krásně smutně usmála
zdálo se že o něm ví
Překotně vyskočil ze židle
a běžel ven
Už tam nebyla
Nehledal ji
křičel do ztichlé ulice
"Ona mě nechce"
Výčep jak ztroskotaný popel ohniště
řeřavěl do přítmí
a on
v marihuanovém opojení
blouznil o jejím jméně
které neznal
Ráno
probouzeje se s kocovinou
psal sprejem na zeď
"Jsi můj šílenej motýl!"
a pak se šel projít
ven
oknem
po půl roce
/ prý už není blázen/
se vracel
ulici
nepoznával
I v jeho pokojise něco změnilo
Lehl si na záda na zem
koukal do stropu
přemýšlel
A potom uviděl ten nápis:
"Jsem Lucie a blázny mám ráda"
Jeho oči se usmály.