(vapiti, 09.08.2007, basne)
v temném lese
duše stojí
na rozcestí
.
neví...do stran hledí
.
vpravo
vlevo
přímo vpřed
Asi korunou si hodí,
v sevření slunečních paprsků se potí,
v kapce za kapkou špína k zemi stéká.
ZEMĚ tak měkká,
hlavu v ní zaboří,
jak pštros do písku,
pochodně kolem zahoří,
dělá poznámku v notýsku.
Na náměstí nahá stojí,
tvrdí, že jí se to netýká,
policie na ni nechápavě hledí,
co tu okouníte stará paní...
A duše? Zmateně pobíhá,
stále neví kudy z kola ven
a tak k nebi hledí,
snad velký či vůz malý
doveze jí ke správným břehům,
kde najde pochopení a něhu...