(Niké, 10.08.2007, basne)
Život mi hází jen klacky pod nohy,
co když už jen nechci být
nevěstou samoty.
Rána zleva, zprava, jedna za druhou,
prý že velká děvčata
plakat nemohou!
Jen alespoň tušit, zda má tohle smysl,
znechucená vším -
- to ochromilo moji mysl.
I on jednou pozná a od lásky se naučí,
co cítím já,
když usíná mi v náručí.
Každý tvůj dotyk po těle mě mrazí,
já přece nechci,
aby se z nás stali vrazi!
Vrazi,co zabili věčné přátelství chladně,
jako zbraň použili lásku,
pak vzpomenem si matně!
Před spánkem často bolívá mě na hrudi,
usínám totiž s pocitem,
že Tebe mé volání nevzbudí...