(čertíček24, 12.08.2007, basne)
Na křídlech něžných pegasů,
odplouváme tiše do dálky.
Noc vplétá nám hvězdy do vlasů,
vítr umlčel své píšťalky.
V posvátném tom tichu
naše srdce touží po hříchu.
Jsi Anděl a já Tvůj ďábel v těle,
touha nás jak oheň hřeje.
Spalována žárem očí Tvých
utápím Tvé tělo v polibcích.
A pod baldachýnem z nebe
jsem přichystána jen pro Tebe.
Náhle se rozzáří tisíce loučí,
nastává den, ta krásná noc končí.
Slunce zas paprsky polaská zem,
byla to skutečnost, nebo jen sen?