(Xantista, 10.05.2005, basne)
Jel jsem vlakem
v poli posetém mákem.
Skoro jsem usínal, když v tom kůň a na něm dívčina polem se hnal.
Ona měla hnědé vlasy,
na rtech slabý úsměv asi,
šaty z květin utkané,
botky z trávy splétané.
Kůň, ten ladným cvalem šel,
zlobit paní nezkoušel.
Mírné oči z pod čupřiny
koukaly mu do dáliny.
S nevírou jsem stočil oči
a obraz mi zmizel z očí.
Když znovu jsem se podíval,
ty dva už jsem nevídal.
Léto jelo rozdávat jinam.