(Kozoroh 1, 13.08.2007, basne)
Až projdem labyrintem vášní,
do sebe vpíjet budem zraky...
Oči Tvé zase něhou zkrásní,
Tvé rty jsou zázrak nad zázraky!
Láska k nám přišla bez klepání,
a ztečí naše srdce vzala,
já od svítání do svítání
na Tebe myslím, moje malá!
Slyším rolničky Tvého smíchu,
andělský cit mi zvěstují,
nebojím se života v hříchu,
vždyť s čistým srdcem miluji!
V náruči své Tě sevřu prudce,
a polibky Tě pokrývám,
pro Tebe hoří jen mé srdce!
Lásko, ach lásko! Rád Tě mám!
Co bylo, to podstatné není,
co bude, to snad ví jen Bůh!
Jen co je teď se vskutku cení,
rád s Tebou dýchám stejný vzduch...
Rád miluji Tvé pružné tělo,
a duch můj stoupá do oblak,
jsem touhou opilý jak dělo,
a cítím se volný jak pták!