(Malé nic, 15.08.2007, basne)
A zase šplapeš těmi svými kanadami
dupeš po mém srdci z porcelánu
máš dojem, že je ze žuly
už ani slzu z oka nedostanu
možná myslíš, že to nebolí...
a máš pravdu, už to tolik nebolí
místo srdce - spálené místo, jizva ze zvyku
i ten nejostřejší nůž se jednou otupí...
tak i já jsem otupěla a není úniku
před stručnými slovy co tak bodají...
jsi mistr hodu nožem na srdce
trefuješ se bezchybně
budu tančit uhýbavé kreace
snažit se můžeš pak bezradně
házet svými broušenými slovy
já dávno tu totiž nebudu
i tvým botám uhnu
zeptám se svého osudu
kam jít - do ucha mi to tiše poví
a už si nedupneš do mé bolesti
mě pak netrefíš ani nebodneš...