(colorka, 26.08.2007, basne)
Prokletým perem vepíšu do tvý tváře,
jak moc tě nenávidim-a taky miluju…
A inkoustu z rudýho kalamáře
na tebe s klidem žaluju…
Dejchám ten dávno prošlej vzduch
a ty venku nespoutaně svítáš,
ve svejch snech už zase lítáš-
vždyckys‘ byl dobrodruh…
Ztrácíš se v tom temným lese,
lese lží a přetvářky.
Jsi ten co sám svou bolest nese,
přes pýchu i přes nářky…