(qpal, 26.08.2007, basne)
Ze stromu
vznikne
lístek,
že psa
hned štěně,
a pak?
Dusivá
prázdnota,
temnotemné
nic,
snad jen
ozónová
díra.
Zastavíme
čas,
vrátíme se
do dětských
let,
do doby
před námi,
do věku
dinosaurů.
Nebo snad
jen tam,
kde se
nehulí
a drogy
nejsou
k dostání?
No tak,
ty naše
princezno
s černými
nehty,
pootoč si
roztahovák
v oušku
a nevěš
pořád
hlavu.
Čas
nezastavíš.
Ne, ty se
neztratíš
v davu,
ale na tohle
prostě
nemáš.
Jedinče!
Ve společnosti
se cítíš
úplně sama
a útočiště
hledáš tam,
kde nikdo
není -
a právě tam
se cítíš
nejbezpečněji.
Obklopena
sama
sebou.
Nevěříš
v nic,
v nikoho,
ani v "já".
A to je
na tom
asi to
nejhorší.
Tak nechtěj
přetočit
čas
a nehledej
ani rafičky
na digitálkách.
To je jen
další
naivní
přání
z dětských
let,
stejně tak
jako kec
zvanej
láska.
Takhle sní
jen malý
naivní
holky.
A to
přece
už dávno
nejsi,
ty naše
princezno
s černými
nehty...