(Lucie Teru, 06.09.2007, basne)
Slunce z naší ulice
Emigrovalo
Do neznáme krajiny
někde v prostoru
mezi dvěmi Evyninými jablky
monotóními pocity /ne/viny
/navzdory všemu/
vleče nás očistcem
/touhy?/
pomateně - bez vůle
zabředlí
do plastických celistvostí
svých přetvářek
rozplétáme monogramy
nedokončených představ
a hraným sebevědomím
úzkostlivě střežíme
ty naše ztráty identit
- na dosah od ráje
.
.
.
Hladovíme!