(klaris.mertlice, 07.09.2007, basne)
Jak vězeň těžkých okovů chce se zbavit
a přestat se obávat,
že chce jeho touhu někdo zabít
a úsměvy z tváře strhávat.
Pronásleduje jej bílé světlo,
to světlo, co do tváře mu vmetlo
-BEZ ŠANCE-Tak proč stále doufáš?
Cožpak jsi, naděje, opravdu tak hloupá?
Že pořád představě své nevěříš?!
Bude to bolet o to víc,
tak zapomeň už!
Vždyť jen sám sobě vodu čeříš
na hrdlo si přikládáš nůž
a nezbyde ti vůbec nic.
Jen slza v hlavě kape na stůl,
vězeň je již prozrazen,
do zad mlátí tvrdá hůl
on jest celý svázán provazem.
Tak je tu konec, příteli,
měl jsi čekat, že to skončí?!
A ti, co to viděli,
nikdy už nepohlédnou do tvých očí.