(Lillian Bann, 07.09.2007, basne)
Zafoukal vítr,
odvál štěstí ze stromu života.
Zlatý lístek spadl k zemi
a přikryl poslední kvítek,
kvítek, co přivál čas,
jehož pouť je nekonečná,
jeho neprobouzí hlas
ozvěny starých dnů,
on nevchází do snů,
on v nich přetrvává
a s citem si pohrává
jako na struny kytar,
jako dech pročesává stébla trávy,
té zelené krásy,
co říká si štěstí.