(Kozoroh 1, 08.09.2007, basne)
Ranní nebe je plné hvězd,
jež zaplaší den za chvilku,
měsíc se toulá podél cest,
noc brzy noční košilku
si do skříňky zas odloží,
zbude mi jenom úsměv Tvůj,
a srdce, které dobře ví,
že jenom Ty jsi idol můj...
Zatím je ale ještě noc,
Tvých očí lasery na těle
cítím, velká je Lásky moc
a srdce mé je veselé!
Zpívá si píseň podle not,
jež do kůže mi vpálila
Tvá vášeň! Přišlo mi to vhod,
tak rád si zpívám, má milá!
Paprsky touhy v očích Tvých
se s těmi mými zkřížily
a já zas shořel jako vích,
ty kvítečku můj rozmilý!
Já rozepnul jsem knoflíčky,
(Božínku, co jich ale je!)
líbal Tvé něžné dolíčky,
oči, rty, ústa...Laskal Tvé
pahorky vášní zajaté
ve dvorcích okrouhlých,
ztuhlé následkem touhy Tvé,
v uších mi zněl Tvůj smích!
Kousek po kousku jsem si bral,
co nabídla's mi, Lásko má,
a něžně jsem Tě rozehřál,
až jak oheň jsi pálila!
Spolu jsme v jedno splynuli,
rozplynul se okolní svět,
netrápí nás čas minulý,
ni budoucnost! My žijem teď...