(Dark_Gwin, 09.09.2007, basne)
Vodní Přelud
Vodní hlubinou proplouvá,
nevnímaje v zasnění.
Šuměním vln promlouvá,
co i kámen v život promění.
Neviditelná jak tichá vlnka,
jako vánek klidná,
přesto divoká jak srnka
a stále ke všem vlídná.
Nespoutaná jako bouře,
krásná jako kytice.
Občas podobá se couře,
pak zas je jak světice.
Je to přízrak, duch, bytí,
co toulá se sem a tam.
Půvabná jak luční kvítí.
Možná, že jen oční klam.
Je v každém proudu řeky,
každém mořském tajemnu,
je tu s námi celé věky,
však neptejte se po jménu.
Je jako ve tvých snech,
co smysly tvé hladí.
Je světlem v chmurných dnech
Jen tak nic ji nerozladí.
Hlubinou chycena,
uvězněna v čase.
Zůstává ztracena,
v té vodní kráse.