(Ayla, 11.09.2007, basne)
Dotkl ses nebe
a mně se zpočátku
nechtělo
držet ti štafle...
Ale když jsem viděla
ten jas, co ti vyšel
z očí
vynesla bych tě
po zlatém žebříku
v náručí...
A pískala serenádu...
Dneska jsem seděla
mezi mraky já.
A jenom tvojí zásluhou.
Na obláčku
ze všech nejvýše
jsem NEMĚLA
strach, že spadnu...
Vždyť jsi mě pořád držel.
Občas si sedneme
mezi mračna spolu
a to nám pak otáčím svět
a zrychluji...
Tím víc čím víc tě zas...
M i l u j i...