(Mrs.Grázl, 12.09.2007, basne)
Jsme dva. A přesto mám pocit, že jeden.
Když odcházíš, jakoby s tebou odešlo něco ze mne.
Když sme spolu,
žijeme ve svém světě.
Ostatní ho neznají, je jenom náš.
A pak se probereš,
podíváš se na hodiny a zjistíš,
že už je čas jít.
Zas jednu část ode mne oddělit.
Dotek ruky, sevření u srdce a pak prázdnota.
Zas se mi ztrácíš z očí, bez tebe nejsem.
A už nikdy nedokážu být úplná..