(Damien, 15.09.2007, basne)
Daleko v jižních lesích,
já vracel se zpět domů,
společnost dělá porost,
a alej šikmých stromů.
A náhle já jsem zpatřil,
nádhernou dívku zrázu,
co měla skvělou postavu,
a nevýslovnou krásu.
Usmála se na mně,
a pohlédla jak laň,
já rázem neznal pohybu,
to byla krutá daň.
A tak dál jsem pozoroval,
a bezvýznamně stál,
tak nádherné stvoření,
já nikdy nepoznal.
Měla pronikavý pohled,
jak břitva ostrý nos,
a teňoulinká ústa,
černé oči jak kos.
Pramínky jejích vlasů,
podtrhávaly krásu,
a její krásné nohy,
mi zatarasily trasu.
Vedla mě pryč od cesty,
a hlouběji do lesa,
a až u malé studánky,
na kolena zaklesá.
Najednou letí ve vzduchu,
a já poletím s ní,
kam a proč?To nevím,
hlavně,že mám ji...
pokračování příště...