(Bojador, 16.09.2007, basne)
Prázdnota, zde střelný vznítil se prach
a nezbylo víc, než bolesti.
Vrány, poslové smrti z daleka,
trhají srdce na kusy.
Krev do klikatých stéká se drah,
já úpím v rámci možností,
v travinách nepoznám krůpěj krve od rosy.
Přes oči zatáhla se tma
tiše a ladně bez emocí…
Nekřič, není ti víc pomoci!
Jen lež a tiše v bolu umírej!
Nekaž život jiným…
Vždyť sám sis vinným!
To tys ji miloval, to tys líbal její rty…
Mohl si počítat snad,
že v zádech zůstane ti nůž,
žádnému na světě nezůstane hlad,
vždy objeví se ta úlisná chuť…
Tak chcípni si tu, na zlomené srdce!
Neotravuj svět tím přece!