(maena, 29.09.2007, basne)
...
a když prší
kdesi uvnitř
mlha dokresluje
bílé krajkoví
za očima
měkce zavřenýma
smutná kráso
kolik ještě rán
osamělým svítáním
stočeným do kornoutku
bezmoci
přivítám
uvadlá něha
tolikrát poskládaná
do třírohého stínu
šeptá
každý den
že je posvěcený