(prostějanek, 30.09.2007, basne)
Oslepený stíny
naštěstí netuší
zmatek
v chladných hladinách
utopených myslí,
co bezmyšlenkovitě
plácaly se světem
a cpaly solí
z neživého moře,
na kterém
pospávají verše
a občas je trochu zebou
poslední slabiky,
kterým už se fakt
nechce rýmovat.
Rozbiju zrcadlo
a skrz střepy
osvobodím
pár nadávek
a rozjitřené barvy svítání,
které rozpatlám
po všech oknech domu
aby už se nikdy
nesetmělo...