(Kwítko, 04.10.2007, basne)
Nad hlavou beránci se sbíhají,
sbíhají se do stáda
dešťové kapky z nebe létají,
létají a do tebe se vkrádá
bolest na kterou i já si vzpoměla.
Cítíš se jako kapka osamělá...
která Ti vlasy promáčí
když se v tobé ztrácí.
Jste spolu a přesto každý sám.
Máš v hlavě jen svou temnoutu
chováš se jako uražený pán,
ale nejsi jediný kdo v srdci cítí samotu.
Taky se mi stýská, tak vrať se zpět,
zapomeň na hádky a to co bylo,
řekneme si jen pár omluvných vět
a posbíráme co nám ještě zbylo
MINULOST...
...PŘÍTOMNOST
BUDOUCNOST...
...JEŠITNOST
proč zabývat se tím co bylo nebo bude?
a zapomenout na to, co právě probíhá?
Co nám pak zbyde? Srdce rudé?
ŽIJME! čas stále ubíhá...