(STIMPRE, 04.10.2007, basne)
Pohyby boků do rytmu
půlnočních zvonů v kostele...
Tvé nahé tělo hladí tmu -
držíš se čela postele...
Zvedáš se cestou k pobřeží,
Jsi mojí lodí , na vlnách
až polibky k prsům poběží,
dlaněmi půjdeš po stěnách...
A ucítíš to vnitřní chvění
a bubnování na spáncích,
kdy okamžik se v navždy mění,
zaryté prsty v sněhu cích...
moci...Navždy takhle zůstat
až jen otisky by z nás zůstaly
a jeden do druhého vrůstat
jako kořen když jde do skály
Milovat
...a do tmy svoje jména zakřičet
Milovat
...a jako ohně hořet nocí,
a jako starý hvězdy
padat někam dolů...
Milovat
...a navždy ...navždy,
navždy...
Milovat
...a navždy...zůstat spolu.