(kliďaska, 05.10.2007, basne)
Zlatavý podvečer u vody...
Slunce se topí v rákosí,
stromy svým pestrým hávem
snad naposled se honosí.
Sedíme mlčky - dva "tiší blázni"
okouzleni tou nádherou,
a jako vždycky nevadí nám,
že ryby vůbec neberou.
Jsme tu jen my a nikdo další,
chvílemi se Tě dotýkám,
od vody náhle zavanul chlad,
zas Tvoji bundu oblíkám.
Miluji tyhle tiché chvíle,
jsme si tak blízko, oči Ti září,
znovu si říkám - asi posté
- s Tebou já nebojím se stáří.