(Taog, 08.10.2007, basne)
Skryta v davu
zvedá hlavu,
vzpříma stojí
v plné zbroji.
Zakličkuje,
pikle kuje
nebezpečně
kvůli slečně.
To myšlenka
jak milenka
srdce půlí
lačnou vůlí.
Mnou prochvělo
její tělo,
vnadný samet
s citem zamet.
Chci ji hnedle
tady vedle,
zakázanou,
přikázanou.
Když se svléká
slastně hekám,
na matraci
pak mne skácí.
Neuhýbá
tajným touhám,
obklíčí mne
v horkých stehnech.
Krásně nahlas
mnou propadla,
nestydí se
řvát, když spí se.
Když do skulin
vnořím svůj stín,
klouže po zdech
z hloubek povzdech.
Vadnou chvíle
rudě bílé,
z barvy růže
bledne kůže.
V mlze mizí
žena cizí,
zbylé prázdno
ránem zhaslo.