***

(Severka, 14.10.2007, basne)

...
Až pavouk upřede pevnou síť
na křídla zablácených hvězd
až zhasnou lampiony světlonošů
tma v bouřce bude kvést

v zárodku srdce zítřejšího rána
nevzklíčí již cizí život
vzpomínka zmizí rozedraná
na horké jizvě básníků

V nekonečných labyrintech
seschlého listí a letních trav
potkal jsi mě obnaženou
ústa zapomněla na pozdrav

když jsme oběsili planou touhu
na lanech prvních pohledů
schouleni za nehtem lásky
lidem ztratili se z dohledu

a na hranici přátelství
nehledali city v prachu
důvod, proč osudy se nesmísily
bez výčitek, beze strachu
...