(Verule, 15.10.2007, basne)
Ve světle uličních lamp městem bloudím,
jen temným uličkám se vyhýbám,
se svým stínem ruku v ruce chodím
blátivým loužím na chodníku uhýbám.
Stále nám mrholí z oblohy zamračené,
měsíček by jistě na mě rád zamrkal,
snaží se prosvítit mraky promočené,
tak jen uzoučkým paprskem zablikal.
Na hodinách radnice už odbíjí půlnoc
a já si to pomalu k domovu mířím,
těším se do tepla, je studená ta noc,
proletěl kolem chlad, letem netopýřím.
Jsem doma u dveří a hledám svůj klíč,
ještě se otočím na bledý měsíček,
mraky už z oblohy odpluly pryč,
teď nebe je plné stříbrných hvězdiček.
Zamykám a končím svou procházku,
hodně mi pomáhá tohle bloudění,
nemám to jako povinnou docházku,
vím že nad takové odreagování :)opravdu není.