(Lucie Teru, 17.10.2007, basne)
Podzimně rozhořelými vlasy
rty jak z medu utkanými
bolestivou grimasou
naučených úsměvů
dotkla jsem se
-podruhé-
skrytě náladových
odhodlání a zmatků
v tvé hlavě
a nebylo to mým rozhodnutím
ani připravenou strategií
předem prohrané bitvy
že v očích tvých poznání
našla jsem rozkvetlé slunečnice
O co hebčí
bylo najednou to míjení
našich osudů
co by jedním slovem
zasunutým hluboko
pod prahem vnímání
zapomenutým/nepřiznaným
změnilo vše mé zmarnělé hledání
v příběh
z Tisíce a jedné noci
stačilo by jen uvěřit
i přes to kliše
hloupých rčení
o vstupování do řek
ve vyšším počtu
podlehnout
skrytému ohni blízkosti
tak radostnému...
...ale
/pořád jsou nějaká
opatrná ale/
a váhání životních priorit
čekání
a né každý se dočká...
stojí to za to