(Levandule, 25.10.2007, basne)
Jsou dny,
kdy ženská potřebuje
boxovací pytel
a velký harlekýn
V dálce vyje metro
a v hlavě šustí
černá sklíčka,
kterými se v tento čas
dívají
oči duše
Žaludek obrací
všechno napsané,
i to mezi řádky
do křečí pláče
Bílá písmenka
si ušpinila boty
někde na cestě
k mozku
Naučila jsem se nahlas volat
dnes NE, dnes JINAK
Aby svět přežil
moji současnost
Abys přežil
všechno definitivní
třícípých
časových výkrojků
Na obzoru
se zase probudí
zlatá zář
po koupeli v červáncích
To pro Tvé dlaně
ze sametových lístků
růží