(WhiteSkull, 30.10.2007, basne)
Pár kapek
smutného deště
na okně
prožívá svůj sen
spojit se
v jediný nekonečný proud.
Zachumlán pod peřinou
pozoruji minutu za minutou
podzimní splín.
Posel špatných zpráv
maluje každou kapkou
dopis na rozloučenou.
„Nebudem si lhát,
víš to je čas…
Nemůžeš spát,
víš to je čas …
Ztrácíš zrak…“
Vím to je čas.
Lehkým sevřením rtů
probudím tvá ňadra k životu.
Ruce pomalu a tiše
rozehrají předehru.
Vznášíme se
v prostoru.
…neztrácíme čas …