(jitaaa, 02.11.2007, basne)
Nohy nesou mě,
pomalu ale jistě,
k bráně času.
Vzpouzím se, jak mladé hříbě.
Ne.
Nechci tam.
Co hezkého je na zapomnění,
ve které se láska změní?
Já chci zase strachy zmírat,
tobě tiše zpívat.
Psát, jak ráda tě mám,
přání splním,
do očí hledím.
Nechci zapomenout.
Bude to vysvobození z bezmoci,
křičím tu na sebe hluše do noci.
Možná,
ale naděje je věčná,
jako ta slova,
horší je nemilovat,
než nebýt milován.
Zůstanu
a počkám.
Zavedu si kofeinovou infuzi,
přímo do srdce.
Už nikdy nesmím usnout,
do nevědomí vklouznout.
Bojím se,
že ráno tu nebudeš,
ty ani vzpomínka na tebe.