(marllichy, 10.11.2007, basne)
Rozbité ucho hrnku
a kousky k slepení.
Stejně tak se hroutíme,
ale z kousků, co zabolí.
Stačí nedlouhá chvíle
síly času a postřehů.
Tvořící dlouhý prostor,
u lidí je z jejich citů.
K poničenému hrnku,
který má v sobě příběh
nikdo se nehlásí.
Přece jiný nám postačí ...
Ale sklíčkům života
se musí pomoci.
Někdy i ostatní
poskládají a poslepí.