(Maddean, 12.11.2007, basne)
Jedna stránka popsaná,
dopis na rozloučenou,
slzami promáčená,
říká "nashledanou".
Podanou ruku odmítá,
nechce se už vázat,
s otevřenou náručí uvítá
smyčku, co se učil vázat.
(a nebyl to promarněný čas!)
Nemyslí na nic jiného,
motá se mu hlava.
Vidí sebe samého,
jak ze židle padá.
(A zůstává ve vzduchu viset.)
Svůj život na hřebík pověsil
a to doslova,
nejspíš se moc nesnažil
a málo se radoval.
Teď už je mu jedno,
že přátele raní.
Tohle uděláš jenom jednou
a to už není hraní.
Vzal se za ruku
s tou zubatou paní
a vykročil na louku
smáčenou rosou ranní.
Konečně šťastný!