(Severka, 13.11.2007, basne)
*
Kráčíme ulicí bez domů
ukryti do mlžných závojů
sdílíme svou budoucí samotu
v odlescích vitráží
přiznáváme svá jména
náhodným svědkům,
kteří bez vysvětlení
naše dlaně proplétají
v porcelánovém stisku
cítím nepravidelnost našich tepů
a bojím se každé promodralé vločky
/její tíhy…/
při mši v prázdné ulici
která je poslední obdobou flámů,
byl slyšet vdech varhaníků
když noc ztrhala struny
z průsvitných vlasů
tak se se mnou zakývej
/už naposled/
do rytmu času
než podaří se zvonům
roztřást celé nebe
aby zasypalo
šlépěje
vyznačující
křehké půdorysy
mileneckých chrámů
*