(mmasterkil, 15.11.2007, basne)
Mé ruce jsou jak kolotoč,
Točí se a přebíhají dál,
Jak krev co kalí moč,
A víno co jsem sál.
Temnota je hněv,
Mou tvář halí krev.
Ten ďábel co tu stál,
A tma co smívá den,
Já na boha si hrál,
Však nebyl to jen sen.
Vše to, co má se stát,
Stane se, to vím,
A vše co tu mám rád,
Již nikdy neuzřím.
Však stále trvá den,
Kdy báseň má je tvou,
Černý je ten hlen,
Co letí dále tmou.
Už vidím černé světlo,
Nikdo mi nevěří,
Že bílé je i peklo,
Když se zešeří.
To čokoláda hořkne,
Když barva se změní,
Jak krev co náhle zaschne,
Když staneš se zvěří.
Když vyprchá ti morfium,
Vzdycháš bolestí,
Když potká tě delirium,
Sáhneš po štěstí.
Stejně jako tma,
Zbaví tě teď sna,
I já odcházím,
Vstříc těm extázím.