(Verena, 18.11.2007, basne)
jako když trháš hořící papír,
na kterém je vyznání,
jako bys už nebyl
a zmizelo i svítání....
jako hvězdy bez konce
a ty s rukou na klice....
a objetí letmé na schodech....
otázky spolknuté, těžký dech...
jako slza hledající cestu
a srdce bez krve,
tak už tam nestůj.........
proboha,
otoč se........
prosím tě....
bylo to poprvé...
jsem tvoje
a ty jsi můj