(Lady Carmila, 22.11.2007, basne)
Na víčkách zašedlých mrtvolný třpyt
babičko navěky budeš tu snít
nikdy už nebudem strýckům se smát
babičko, nejsi tu, a já si mám hrát?
Tvá duše, tvé jméno jen v náhrobním kameni?
Proč a kam zmizelo to naše spojení?
Pročpak je život tak krutý a krátký?
Babičko prosím tě, vrať se mi zpátky!
Navrátit už nejde jen věci některé,
babičko vstávej z té dřevěné postele!
Tak jako kdysi já pláču a naříkám
volám tě a můj hlas šíří se do nikam.
Proč jen mě trápí a ničí tvé děti?
I když jsi tu byla já byla jsem smetí,
Pro ně jsem byla a budu i nadále
zrníčko špinavé na botě od krále
Babičko, vstaň, zachtaň mě prosím!!!
Před jejich spáry
před jejich slovy
před jejich ranami
Ať nejsem jako oni!
Babičko,bůh ti žehenj...
....vedou mě za tebou...