(Písklátko, 23.11.2007, basne)
Až příště přijdeš k nám,
přesně vím,co udělám...
Dám Ti pusu - to je jasné
a pak počkám až světlo zhasne...
Až zhasne i lampa poslední,
na postel vedle mě usedni.
Ve tmě vidím Tě matně.
Jen tak seď a hlaď mě...
Láska se snese tiše jako pel,
na rtech se Ti úsměv skvěl,
jiskry v očích jako když v krbu praská,
v našich srdcích klid a láska...
Za okny chumelí a vločky bílé
potrhnou kouzlo téhleté chvíle,
kdy já jsem jen Tvá a Ty zas můj.
Cestu zahradou rozkoše mi naslibuj...
Ať nikdy neskončí ten okamžik,
kdy pohledem jsi ze mě i kůži svlík...
Polibky slétly na mé tělo jako vločky žhnoucí,
zaléváš mě svojí lávou - sladkou a vroucí...
Nebráním se,jen pára ze mě syčí,
tělo moje prohýbá se a má ústa křičí...
Je nám krásně v milostném objetí,
naše těla spolu do nebe poletí.