(Lady Carmila, 28.11.2007, basne)
Leží a nedýchá,
mrtvá a do ticha,
v duchu tiše tiše sténá.
Jsem blázen? Nebo pomatená?
A cítím hnusnou hnilobu.
Ač nedali mě do hrobu,
ten zápach- jako z filmů zrůdy,
prochází se mými údy.
A těžký hrozný hnisný strup
teď zaškvařil se na můj trup.
Však kdo by o to mohl stát,
se mojí ruku poškrábat?
Tou rukou hnilobnou a slizkou,
k mým plicím je tak strašně blízko
ten zápach..
Byla to smrt? Snad otrava krve?
Netuším, prosím, já umírám prve.
Na zádech sedřených ulpěla krev,
a z mého břicha pach vyhřezlých střev.
Mozková kůra je ze šedé na žlutou.
Skýtajíc myšlenku, jedinou , dotknutou,
dotknutou srdcem-Ach, je dosud bijícím!
Děkuji těm kdo čtou,
Dušičkám přejícím.
Jaká to úleva
mrtvému se vstává hůře..
Však mí milí literáti
Kdo v tomhle smradu psáti může??