(Ishtar, 02.12.2007, basne)
Sluneční paprsky
snaží se prorazit
omrzlým sklem
do míst
kde nekouří se vám jen od pusy
do míst
kde ticho bije do uší
Všude bílo, pusto, krásno
křehce je tam zasněženo
a jedno ledové srdce
schovává se před svou zkázou
před Tvou láskou
Tři krvavé slzy
dopadli mezi závěje
a každá vykreslila do ticha
jeden květ rudé růže
Tvou beznaděj
a chlad mého postoje
k Tobě
. . . . . . . . . .
Teď mám ty růže dané ve váze
z broušeného ledu
a na rampouch Ti vytesávám zpávu
že nikdy neroztaju