(Lady Carmila, 02.12.2007, basne)
Na skalách, kousek od rovníku,
mrtvá těla námořníků.
Přivedla je ke smrti,
kde skály tělo rozdrtí.
Dívka hledí, hledí v dál
Plavec! Kde se tady vzal?
I počala zpívat sladce,
by oklamala mořeplavce.
A lákala je ke břehu...
Tam proti skále lodě staví,
tam duchové si o ní praví:
"Siréno, zpívej ještě..!"
A ona zpívá,
dál se dívá,
na oblaka,
Stále láká..
..její hlas..
V hlavě roztahuje žal
své sítě,
Mlč! Kdo by o smrt stál?
Až uslyší tě?
Pak šepot tichý,
vlnek hrátky,
do snů posílá mě zpátky...
Hlava jako střep,
prázdný vinný sklep..
Nešťastná a sama,
K skále přikována
..Siréna..
V dálce ozývá se zpěv
mořeplavců rudá krev
zasychajíc na mých rtech
Hlasy duchů
.."Siréno, zpívej ještě..!"
..Navěky budu zpívat..
..a zabíjet...