(Pišák, 06.12.2007, basne)
Dnes ve mně roztála krystalka ledu,
kdysi urousaná chvilka poezie.
Vysvětlit si to stejně nedovedu,
kde se to jenom v hlavě bere.
Srdce na skle malované
jedním tahem zmizí.
Nechcem spolu zažít věci,
poslouchat
/ si cizí /
Prokousat se změtí bolu,
v kruhu vidět prázdnotu.
Na konečné sedět v baru,
laskat sklenku šampusu...