(Elča, 10.12.2007, basne)
.
rezignovala jsem
na stovky životních rolí
tolikrát jsem svlíkla kostým
a sestoupila z jeviště
s hlavou pod peřinou
jenže ta jediná naděje
která se naplní až čas dospěje do "jednou"
ta pořád ne a ne padnout
hloupá
to nevzdává
tisíckrát zmlácená
se zvedá
milionkrát rozsekaná
znova a znova srůstá
nevěsí hlavu
pod půltunovým závažím
a pořád tu je
s bolavýma nohama
od toho kolikrát mi lezla na záda
po nocích mi pod jejím bičem
tuhnou ruce
jak mě nutí objímat pěřinu
a šeptat slova do zdi
.