(Lady Carmila, 10.12.2007, basne)
Spolu půjdem nepoznaní,
bez jediného zaváhání.
Spolu půjdem do řeky.
Plout jí budem navěky.
Pohled smrti uhrane,
neodlétej, Havrane!
Na dřevěném polštáři,
slzy mrtvé zazáří.
Moje tělo mrtvolné
sotva k tobě přivine.
Mrtvá dívka, mrtvá mladá,
Proč jen tě mám stále ráda?
Pro tebe jsem bez váhání,
umřela, ne jako paní,
ale jako hloupá slečna.
Smrt je krásná, smrt je věčná,
Smrt je dáma nebezpečná...
Nadechnout se, pak už ne.
Ach jak je to záslužné,
dát života černý květ,
bez splečnosti opusť svět.
Já nadechnu se, pak už ne,
ne, neodlétej Havrane!
Poleť se mnou.
Ticho a pak šramot kostí,
Kálí zuří, zuří zlostí.
Smrt mě hledá,
kosu zvedá..
Já čekám jen na její hmat.
Jen svistot kosy, šach či mat?
Jen svistot kosy..
v srdi nosí.
Meluzína nešťastnice,
otevřela okenice.
Přeřezané tahem pily,
přeřezané modré žíly.
Moje žíly.