(Ďábel sám, 24.12.2007, basne)
Zavřenými okny prostupuje světlo Vánoc,
Hvězdy jsou zařivé maj magickou moc,
Vločky se brouzdají v poryvu větru,
Mráz kreslí na sklo v třpytivém lesku.
Dětství se promítá do vzpomínek,
Možná jsem dětina možná že snílek,
Radost a pohodu v duši si nesu,
Jeden den v roce bez denního stresu.
A večer u stromku po večeři,
Když se venku den sešeří,
Rozsvítím svíčky a rozezním zvonec,
Vzpomenu na dětsví jehož je konec.