(Saberska, 15.09.2004, basne)
Srdce mi tluče jak o závod,
protože miluje a taky zesláblo.
Nevidím budoucnost, nevidím nic,
protože umírám, všechno je pryč.
Miláčku nezlob se prosím,
jen Tebe a Nikolku v srdci nosím.
Odpusť mi a vzpomeň na to krásný,
na ty pocity štěstí, co jsou tak vzácný.
Bojím se usnout, bojím se snít,
že už se nevzbudím, nebudu žít.
Slzy se kutálí po tvářích,
usínám pomalu na svém polštáři.
Loučím se s vámi, ač vás mám ráda,
ta hnusná nemoc nade mnou vyhrává.
Tobě Petře chci jen říct,
že miluji Tě tak jak dřív.
Nikolko, Ty moje zlatíčko,
Tobě přeji hlavně zdravíčko.
Jsi ještě malinká,
Zapomeneš, kdo byla Tvá maminka.
A vám všem ostatním chci říct,
že mám vás moc ráda
a nebrečte, je to osud,
to se stává...