(quodlibet, 02.01.2008, basne)
Miluji rána chladná a jiskřivá,
když ještě noc pomalu doznívá.
Utíkám do ticha poklidné samoty,
kde z lidí zbyly jen ve sněhu šlápoty.
Čaroděj mráz toulal se krajinou
a stromy ozdobil ledovou polevou.
Z nebe se snáší lehounká peříčka,
když zavřu oči, spadnou mi na víčka.
Chvíli si připadám skoro jak v pohádce,
ve které zima je jediný vševládce.
Řeka mi z jejích cest příběhy vypráví,
mám chuť s ní splynout, vyslyšet volání.
Tělo mi pod led pomalu zajede,
a smrti polibek ani moc nezebe...