(Saberska, 15.09.2004, basne)
Když paprsky slunce rosu spálí,
a pohladí přírodu novým ránem,
když tmavá noc k spánku se sklání,
tak plyne čas a všichni stárnem...
Když déšť smyje všechny stopy
a svět voní mládím,
když rozkvetou kytky a stromy,
tak splní se naše tajná přání...
Když zima zahalí krajinu sněhem
a po těle zastudí tuhý mráz,
když s přáteli se rádi sejdem,
tak láska na duši zahřeje nás...
Když trápí se srdíčko láskou
a vroucně smutkem krvácí,
když oči bolavé slzy pláčou,
pak smysl života se náhle ztrácí...