(Petr Miroslav, 08.01.2008, basne)
Tolik bych chtěl vidět svět s číslem
Voko bere
Jenže…, když něco mluvím
Voda plyne a v tom voku mám neudržitelnej tik
Vzpomínám na teplou postel
A je úplně jedno jestli mě škrábou drobečky
Upečený tím teplem čyřech holí
Hlavně si zahřát nohy do toho neurvalýho probuzení
Rozumím svýmu srdci, i když ho docela nechápu
Chápu tě, i když nerozumím proč mi to říkáš
Co já vim?
Vypil jsem deset pohárů a děti na mě mrkaj
Vše plave v hustý vodě naředěný vlastní krví
K tetě smrti a zase nazpátek
Na čem mi vlastně záleží, když jsem sto let slepej
V tělotěle těžkosti
Jenže by to všechno mohlo začínat tou divnou volí
Zlámanýma kostma o ten příkop Taxise
Všude poházený klacky
V cíli si na chvílku lehám do trávy
Povidám jen: No a co?