(Žiťa, 13.01.2008, basne)
Vrať traviny stráním,
keře černým hřbitovům,
svobodu koňům vraným
a tvrdost hrubým kovům.
Zrady se rozpadly vniveč,
jak v hrobech prohnilá
těla znějí rozkladem, leč
z jejich zvuků ticha pila.
Snům zpívají nová jitra
k probuzení v čistý čas,
vždy bude znovu zítra,
i když lid pozbude hlas,
jímž mlžil všechny žíly,
nekrevnatějších životů,
těch co svobodně žili.
Nebyl to život robotů...